jak se dá takle žít ,nemužu si zvyknout na to že jsem opět sama ,učím se ho nemilovat ale moc mi to nejde vždycky když se tu objeví chci mu skočit okolo krku a líbat ho nedávno se mi zdál sen o něm byl tak živý a krásný ale byl to bohužel jen sen .Nechce se mi stále věřit že to udělal sebral se a odešel možná vím že je konec ale někde tam v hlouby duše pořád živím naději že  se vrátí .Toužím po něm a když pak příde a trochu se mě jen dotkne a přiblíží se musím se hodně krotit abych ho nepolíbila ,zastaví se mi srdce a tep se zrychlí cítím to nádherné lechtání v podbřišku prostě ho miluju a musím se hodně snažit být k němu odtažitá a hubatá pořád si tu tak doma bulim a říkám si to je naposled co pro něj ronim slzy ale nikdy to neni na posled .DOUFÁM ŽE TO BRZY PŘEBOLÍ .